Minulý týden rezonovala mediálním prostorem beseda Markéty Pekarové Adamové na ostrovském gymnáziu. Jsem poněkud překvapen, jakou nenávistnou reakci může vyvolat debata s předsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu, tedy s jednou z nejvyšších ústavních činitelek naší země.
Je absurdní tvrdit, že politika na školu nepatří. Patří. A právě tam. Studentky a studenti by se měli seznámit s voleným zástupcem (všech úrovní) "in natura". Slyšet jeho názory, jak umí reagovat na dotazy i ho třeba konfrontovat se sliby a postoji. K tomu, aby se debata opravdu nezvrhla v nějakou agitaci, má pak sloužit učitel jakožto moderátor.
Přijde mi, že celá řada mých politických kolegů studenty podceňuje. Myslí si, že nejsou schopní vlastních postojů. Nedůvěra v mladou generaci je zarážející. Možná kdyby s nimi právě častěji diskutovali a zajímali se o to, co je trápí a jaké mají názory, byli by sami překvapeni.
"Rukama" pana učitele Machka prošla celá řada politických osobností, včetně např. prezidentů Klause a Zemana. Ani se jejich přítomností ve své době žádný problém nebyl. Podobnou tradici debat s osobnostmi a politiky má třeba také chebské gymnázium.
Obecně se zdá, že největší odpor vůči debatám s politiky projevují právě ti, kteří by rádi viděli společnost jako nekriticky přemýšlející masu. Je důležité povzbuzovat mladé lidi, aby se angažovali, aby si vytvořili vlastní názory a aby se aktivně podíleli na utváření budoucnosti naší země. Diskuse s politiky je jedním z nástrojů, které nám to umožňují.