Homofobii a šíření nenávisti musíme razantně odmítnout!

Homofobii a šíření nenávisti musíme razantně odmítnout!

Od brutální vraždy z nenávisti v bratislavském klubu Tepláreň přemýšlím nad tím, co mohu já jako jednotlivec aktivní v politice udělat pro to, aby se podobné útoky v našich končinách nestaly.

Nalijme si čistého vína, situace v České republice je na samé hranici mezi západní a východní Evropou. Přesto, že bychom rádi patřili k moderní západní společnosti, co se týká přístupu ke společenským menšinám, hodnotově se jako společnost stále přikláníme spíš k východoevropskému přemýšlení.

Strašení odlišnostmi a zesměšňování jinakosti je v našich končinách často bagatelizováno, nebo se mu novináři i politici vyhýbají úplně. A dost si také pleteme toleranci s respektem. Šíření nenávisti, rasismus, xenofobie, homofobie…denně se s tím potkáváme ve veřejném i online prostoru.

Odpírání stejných práv LGBT+ se často ospravedlňuje tím, že se musí chránit rodiny, symboly, tradice a já nevím co ještě… Odpírači tím zároveň vysílají signál, že je tato skupina nebezpečná. Už tak vyděšené lidi z věčného strašení to ještě víc znervózní a někteří se rozhodnou vzít zbraň do ruky.

Ti, kteří svými slovy živí podobné strachy, spoušť v Bratislavě sice nezmáčkli, ale minimálně pomohli kohoutek natáhnout. Věřím, že nikdo z nich si nepřeje něčí smrt, ale pojďme přistoupit k tragické události, která byla jasným teroristickým činem, jako v závažné varovné výpovědi, že k šíření nenávisti a rozpoutání ozbrojených útoků na nevinné lidi stačí jen vhodně vyslaná a dobře namířená slova od politických lídrů. Člověk, který v Bratislavě vraždil, se veřejně a beztrestně prezentoval tím, že jeho vzorem jsou další masoví vrazi, kteří vraždili z nenávisti k menšinám.

Mluvme s lidmi ve svém okolí, reagujme na každou nemístnou poznámku, vysvětlujme trpělivě a pokorně, pokud to ovšem lze. Sama jsem často sexistické, rasistické, xenofobní či homofobní poznámky přecházela. Chtěla jsem mít klid a zbytečně situaci nehrotit. Dokonce si jasně vybavuji pár konkrétních příkladů, kdy jsem nijak nezakročila a které mě mrzí. Teď vím, že dnes bych jednala jinak.

Je potřeba udělat reálné kroky, které povedou k silnější ochraně LGBT+ lidí a jejich rovnému postavení ve společnosti. Jsem ráda, že Pirátská strana dlouhodobě prosazuje manželství pro všechny a snad se podaří i upravit trestní zákoník a podpořit výzvu “Společně proti nenávisti”, kde signatáři žádají větší právní ochranu LGBT+ lidí.

Každý člověk má právo na důstojné zacházení, respekt a sebeurčení. Stejně tak povinnosti i práva před zákonem. Využijme tedy toho, že se o tématu rovnosti a šíření nenávisti hlasitě veřejně mluví a nenechme násilí proti menšinám zajít ještě dál. Včera bylo pozdě, ale pořád máme šanci na změnu hodnot. Dva mladé životy to bohužel nevrátí, pojďme se ale zasadit o to, aby jich nebylo víc. Naše hlasy musí být slyšet!

Markéta Monsportová Předsedkyně výboru pro národnostní menšiny Karlovarského kraje

Sdílení je aktem lásky

Další podobné články