Moje místo - Maria Loreto

Moje místo - Maria Loreto

Mám ve svém okolí spoustu míst, kam chodím odpočívat. A to jak aktivně – během, kolmo, v zimě na běžkách, tak jen relaxačně na procházku. Vypíchnout jedno jediné by byla velmi těžká volba. Přírodní rezervace Kladská, les mezi Velkou Hleďsebí a Krásnem, lesní židovský hřbitov u Drmoulu nebo nedaleká rozhledna na Panském vrchu. Jenom vyšplhat se na ní je sportovní výkon!

Kousek od Chebu ale leží vesnička Doubrava. A nedaleko ní je poutní místo Maria Loreto ve Starém Hrozňatově, odkud je při dobré viditelnosti vidět celý Slavkovský les a někdy dohlédnete až na Přimdu. Tam jsem nechala kus svého srdce a ráda se tam vracím.

Do Doubravy jsem se dostala před 20 lety společně s manželem a malou dcerkou Marií a krátce na to se nám narodila druhá dcera Anna. Sedm let jsme tam provozovali restauraci, která byla součástí tamního kouzelného vesnického skanzenu. Těch koláčů, co jsem se tehdy napekla! Restaurace byla velmi oblíbená. Nejvíc hostů k nám docházelo přes hraniční přechod pro pěší na Mýtině z nedalekého Neualbenreuthu a Sibyllenbadu. Ale i z Chebu, nebo z Mariánských Lázních k nám občas někdo zavítal. Místo je to nádherné a kuchyně byla vyhlášená.

Mezi naše pravidelné hosty patřili i manželé Hartovi. Pan Anton Hart byl starousedlík vysídlený v roce 1946. Jeho rodina vlastnila ve Starém Hrozňatově továrnu a jeho předkové tam z vydolované hlíny vyráběli kameninové lahve na minerální vodu pro okolní lázně. Továrna vzala po válce za své, stejně tak jako nedaleké poutní místo Maria Loreto. Proto se pan Hart rozhodl založit v roce 1992 spolek na záchranu této unikátní barokní loretánské kaple. Jeho přáním bylo, aby se na obnově památky podíleli Češi i Němci, aby byla společným dílem, místem setkávání a smíření. A to se mu opravdu povedlo. Setkání s Antonem Hartem pro mě byl nezapomenutelný zážitek. Dokonce se nám párkrát poštěstilo, že mě a mé přátele, po Maria Loreto osobně provázel. “Narodil jsem se v Rakousko-Uhersku, žil jsem v Československu, potom v Německu, ale teď jsem Evropan. Všichni jsme,” zmiňoval pokaždé s hrdostí Anton Hart.

Moc ráda se sem vracím a pokaždé na tohle výjimečné setkání vzpomínám. Anton Hart pro mě byl velkou inspirací. Zemřel v roce 2004, ale jeho odkaz žije dál.

Markéta

Sdílení je aktem lásky

Další podobné články

Slam poetry otevřela diskuzi se studenty
13.11.2021

Slam poetry otevřela diskuzi se studenty

Není žádným tajemstvím, že se náš kraj potýká s velmi negativním demografickým vývojem, způsobeným odchodem mladé generace. Zároveň nás dlouhodobě trápí i nepříznivé vzdělanostní složení obyvatel. V rámci transformace regionu je právě ta společenská po...

Mizerná mládež
18.10.2021

Mizerná mládež

„Naše mládež miluje přepych, má špatné mravy, opovrhuje autoritou, nerespektuje starší.“ Leckdo určitě bude kývat nad tímto citátem hlavou. Že jsou ti mladí strašní a že za nás by se různé nepřístojnosti neděly. Ovšem vězte,...