Náš kraj vyniká neuvěřitelnou rozmanitostí krajiny. I když musím vypíchnout fantastickou nespoutanou přírodu v okolí Dyleně s jediným krasovým jevem v kraji, meandry Ohře, zurčení říčky Teplé, daleké břehy jezera Medard, drsnou pláň se stolovými horami Toužimska, či hluboká údolí a náhorní plošinu Krušných hor, tak nejvíce si cením jeho horskou povahu.

Do mého srdce jsou však nejhlouběji zapsány masivní svahy Slavkovského lesa, vystupující z kraje léčivých vod Mariánských Lázní. Ten pocit, když člověk vyběhne během chvilky z 550 metrů nad mořem do jiného klimatického pásma v 800 metrech, je unikátní, nepopsatelný. Výhledy do krajiny jsou mou srdcovkou a tou největší ze všech je pohled z Podhorního vrchu u Mariánských Lázní. Nahoře panuje jiný svět. Může to být božský klid na pomezí nirvány, nebo také pekelný řev úpícího větru s bičujícím deštěm. Obojí je krásné.

Na Podhoru jsem vzal úplně z počátku vztahu randit svou milovanou manželku Janu. Díky jednomu z našich výstupů na Podhoru jsme zjistili, že čekáme dítě, syna Karlíka. Karlíka jsem poprvé na Podhoru vynesl v korbě kočárku ještě jako nemluvně. Rodinný výstup na Podhoru zvládla těhotná Jana ještě dvakrát. Na jaře narozená Lucinka však na svůj výstup v korbě kočárku teprve čeká. Vyhaslé torzo třetihorní sopky se tak stalo nedílnou součástí našeho rodinného života.

<embed alt="" embedtype="image" format="left" id="3128" />