24. února jsme se probudili do zcela nového světa. Do střední Evropy přišla obava z bezpečnosti. Začínáme si uvědomovat, že připravenost a obrana něco stojí. Na vlastní kůži také pociťujeme migrační vlnu, kterou zatím zvládáme s neuvěřitelnou solidaritou a pochopením. Nicméně se musíme připravit, že krize jen tak neustane a přijde čas na strukturálnější řešení problémů. Je důležité, aby i nadále zůstala chuť Ukrajincům pomáhat a empatie ke snahám o začlenění do naší společnosti.

Jak se můžeme s novou situací vypořádat ve školství? Předně se ukazuje, že je nezbytné posilovat kritické myšlení k moji proti dezinformačním kampaním. Každá válka s sebou nese spoustu propagandy, ale ruská média a jejich pomocníci v Evropě se již několik let snaží v rámci hybridní války znejistit nás, čemu můžeme a nemůžeme důvěřovat. Snaha o demaskování těchto snah se musí stát jedním z pilířů vzdělávacího systému.

Je důležité také navázat na tradici civilní obrany, tedy jak se chovat v krizových a nouzových situacích. Což se nehodí jen při ozbrojených konfliktech, ale při libovolné havarijní situaci. Věděli byste, například, jak poskytnout účinnou první pomoc? Přiznám se, že já ne.

Podstatné je, abychom si nevybíjeli vztek a frustrace na každém rusky mluvícím jedinci. Národnost nečiní člověka odpovědným za kroky, které realizuje státní režim země, odkud dotyčný pochází. V naší zemi lidská práva dodržujeme, respektujeme individualitu a jen pouhá příslušnost k národnosti nesmí být záminkou ke konfliktům. Platí to v celé společnosti a ve školách dvojnásob.

Děkuji touto cestou všem, kteří se zapojili do pomoci těžce zkoušené Ukrajině. Sebemenší pomoc se počítá. Prosím jen, abychom vytrvali a nenechali se zdeptat. Obávám se, že to horší teprve přijde. A v následujících časech musíme zůstat silní.

Jindřich Čermák, Krajský zastupitel a Radní pro školství