Umělecká sféra zažila v uplynulém roce nebývalou existenční krizi. Z koncertních síní a hudebních klubů velkou část roku nezněly tóny hlasů a nástrojů, z divadelních sálů nebyl slyšet smích či pláč, taktéž kina a galerie zela prázdnotou. O to více si lze cenit vytrvalosti “posledních Mohykánů”, kteří se stále snažili prezentovat svá díla alespoň pomocí rozvíjejících se online platforem. Všichni vnitřně cítíme, že umění ve všech svých podobách je pro nás bytostně důležité a nenahraditelné.
Jaká byla reakce regionálních kulturních institucí v našem kraje na nastalou situaci? Po prvotním šoku se přizpůsobily nastalé situaci a snažily se převést alespoň částečně svůj kulturní program do omezené online podoby a tímto alespoň částečně podpořit místní umělce. Nelze zde však při této příležitosti bohužel nevzpomenout ani na ostudné a neodůvodněné odvolání ředitelů Karlovarského symfonického orchestru a Kanceláře architektury města Karlovy Vary v nejhorších chvílích pandemie. Obě instituce svým významem zásadně přesahují hranice města a doufejme, že proběhlé kroky nebyly záminkou pro jejich postupnou a nenápadnou likvidaci.
Jaký je celkový výhled do budoucna? Zejména je nutno ocenit snahu představitelů české kulturní a kreativní scény sdružených pod iniciativou Kreativní Česko, aby peníze z Národního fondu obnovy šly v původně plánované výši 8,2 mld. Kč do kulturně-kreativních odvětví, protože právě živá kultura je jedním z nejzasaženějších odvětví celé pandemie. Ač jde o sektor, který vytváří až 5,3 % HDP, stále zde rozpočet Ministerstva kultury nedosahuje dlouhodobě slibovaného 1 % ze státního rozpočtu. Pokud budou mít Piráti možnost podílet se na sestavování vlády po nadcházejících volbách, budou se snažit, aby kultura přestala být přehlíženou “Popelkou” a získala právní a finanční ukotvení, které ji náleží.
Co však může udělat každý z nás na podporu regionální kultury? Především Vás prosím, abyste teď po uvolnění epidemiologických opatření začali opět aktivně navštěvovat výstavy, divadelní představení, koncerty a místní festivaly. Umělci i pořadatelé potřebují opět cítit sounáležitost se svými diváky, aby jim mohli přinášet radost a umělecký prožitek.
Živé umění tady a teď žádné virtuální prostředí nikdy plně nenahradí a nemělo bychom si na ně dlouhodobě zvyknout. Doufejme, že se umění brzy plně nadechne, a společně s ním i my, diváci! Vítězslav Adamec