Minulý týden byl zveřejněn výstup pracovní skupiny ke vzniku Chráněné krajinné oblasti Krušné hory. Pracovní skupina se shodla, že pro vznik CHKO neexistují žádné objektivní překážky a podnět tak může být (a bude) podán na Ministerstvo životního prostředí. Jedná se o klíčový krajský úspěch, na kterém jsme našli shodu napříč politickou reprezentací. V dnešním rozhovoru tak vítáme jednoho z iniciátorů celého procesu a garanta programového bodu životní prostředí Petra Adamce.
Vezměme celý proces od začátku. Ty jsi, Petře, stál u zrodu této iniciativy. Jak tato myšlenka s CHKO Krušnohoří vlastně přišla na svět?
Ta myšlenka určitě není původně má. Je tomu už téměř dvacet let co jsem nastoupil několik let po vysoké škole na Agenturu ochrany přírody a krajiny Karlovy Vary, kterou tenkrát vedl Mgr. Vladimír Melichar a již tenkrát jsme o tomto problému často mluvili, stejně jako o CHKO Doupovské hory, které v té době mělo možná větší šanci na zřízení. Možná, že ještě v té době byly pro mnoho lidi Krušné hory synonymem zničené přírody, ale přírodovědci již moc dobře věděli jaké (nejen) přírodní klenoty toto pohoří skrývá.
I já sám jsem dlouho žil v zakořeněné představě, že Krušné hory jsou synonymem přírody zničené vlivem činnosti člověka, a až postupně jsem zjišťoval, že se toto zásadně změnilo. A když si vezmete, že rozsáhlá území Krušných hor jsou součástí evropského systému NATURA 2000 a že krušnohorský hornický region se stal součástí UNESCO, tak je vidět, že zde máme opravdu jedno z nejzajímavějších a nejcennějších území ve střední Evropě, které si územní ochranu zcela jistě zaslouží.
Proto, když byla možnost tuto myšlenku (vznik CHKO) znovu obnovit a to při přípravě volebního programu Pirátské strany pro krajské volby v Karlovarském kraji, tak jsem si řekl, že pro to musíme udělat vše. Prvním krokem bylo přesvědčit kolegy, abychom tam tento na začátku možná kontroverzní bod dali. Na druhou stranu je nutné říct, že souběžně běží iniciativa ve východním Krušnohoří v Ústeckém kraji.
Jak probíhalo toto přesvědčování kolegů?
Pokud jde o kolegy “spolustraníky” tak si to po pravdě úplně moc nepamatuju. Snad jen, že tomu úplně na začátku nikdo moc nepřikládal váhu, ale asi se mi je podařilo přesvědčit. Zároveň jsem vnitřně nějak cítil, že je to jeden z bodů v programu, která není abstraktní a obecný, ale realizovatelný a přínosný. Co se týká dalších subjektů na politické scéně, kteří se následně zapojili do této iniciativy, například jako členové expertní skupiny zřízené Karlovarským krajem, tak byla výhoda, že v podstatě napříč politickým spektrem došlo ke shodě a že každý politický subjekt měl ve svém týmu člověka - odborníka, který tuto myšlenku podporoval a inicioval. Jmenoval bych například výše uvedeného Vladimíra Melichara z KDU- ČSL, Petra Krásu ze STAN, Karla Jakobce z ODS a mnoho dalších
Co by tedy mělo nyní následovat, a co rozhodne o (ne)úspěšnosti celé iniciativy?
Myslím si, že naprosto zásadní je přesvědčit (nejen) místní obyvatele a politiky o smysluplnosti zřízení CHKO. Bohužel, největší odpůrci bývají většinou ti, kteří mají v území své zájmy a ty se pak snaží přesvědčit místní o nesmyslnosti zřízení. Pokud se toto podaří tak je již na odbornících a politicích, aby učinili potřebné odborné a legislativní kroky vedoucí ke zřízení. Velmi důležité je však také to, kdo a jak do budoucna CHKO jako instituci povede, protože bez kvalitních pracovníků a její “hlavy” může být výsledek kontraproduktivní. Zaměstnanci správy totiž budou těmi, kteří budou v dennodenním kontaktu s obyvateli území, podnikateli a všemi dalšími subjekty a budou společně vytvářet a rozvíjet “tvář” Krušných hor a to nejen uvnitř, ale i na venek.
Předpokládejme, že žádost bude úspěšná a MŽP vyhlásí do pár let CHKO Krušné hory. Co to pro lokální obyvatele či podnikatele bude znamenat? Jaké budou možnosti využití tohoto statusu?
Vezměme si kam je soustředěn turistický ruch v České republice, jsou to buď historicky významná území nebo právě území se statusem ochrany přírody a krajiny, ať už se jedná o velkoplošná nebo maloplošná chráněná území. Zároveň se často jedná o kombinaci výše uvedeného, což je i příklad Krušných hor, ve kterých se kloubí unikátní přírodní území a zachovaná území jako jsou rozsáhlá rašeliniště, zachovalé bučiny, horské louky v kombinaci s historickými sídly, pozůstatky středověké i nedávné těžby nerostných surovin a pozůstatky historického osídlení. To vše dělá z Krušných hor unikátní mozaiku, kterou nikde jinde nenajdete.
Z toho plyne i potenciál pro místní obyvatele, pro které to bude znamenat určitou formu ochrany před často nesmyslnými “rozvojovými” projekty a ochranu jejich domova. Pro podnikatele pak naopak příležitost pro rozvoj jejich aktivit, které nebudou v rozporu s principy ochrany. Je třeba si také uvědomit některé “přízemnější” věci, že například to, že velká část dotačních prostředků z různých oblastí je směřována cíleně právě do území se zvýšenou ochranou, ať už se jedná o ochranu přírody a krajiny, tak ochranu památkovou.
Na vyhlášení CHKO Krušné hory jsou vesměs pozitivní reakce. Nic však jistě není černobílé. Má i vyhlášení Chráněné krajinné oblasti nějaké stinné stránky?
Možná jsem pozitivně zaujatý, ale já je tam nevidím. Působil jsem nějakou dobu jako starosta ve městě, které se nachází v CHKO Slavkovský les a celý život tam žiju a žádné zásadní omezení jsem nepociťoval.
Podle mne, když je rozumný přístup jak ze strany orgánů ochrany přírody, tak obyvatel území a dalších subjektů působících v území, tak vyhlášení může být jen přínosné. Ano, znamená to omezení, ale také ochranu. Stinnou stránkou snad může být nárůst turistického ruchu v území, ale ten Krušné hory stejně zažívají a vznikem CHKO by spíš došlo k jeho rozumné regulaci a směřování a nebude docházet k vyčerpávání území, což se podle mne již někde děje, například některé nesmyslné developerské projekty v některých částech Krušných hor.
Na konec si dovolím jen takový zkušenostní poznatek, ochrana přírody a krajiny a třeba i památková péče se často potýká s tím, že je považována za zbytečnou a někdy dokonce za škodlivou. Velmi často se však pak stává, že ti samí, kteří toto tvrdí se na orgány ochrany péče o přírodu a krajinu nebo na orgány památkové péče obracejí s prosbou, když chtějí zabránit něčemu co se jim samotným nelíbí, nebo když chtějí finanční podporu pro své zájmy.