Prožíváme dobu, která všechno, co jsme doposud znali, obrátila naruby. Život se téměř všude zastavil, náš kraj se ze dne na den proměnil. Lázeňské domy a hotely opustili hosté, ulice a kolonády se vylidnily a připomínají scény z postapokalyptických filmů. Zažíváme stav nouze a musíme si odříkat věci, které jsme brali jako automatickou součást našich životů. Možná to bude znít jako klišé, ale skutečnou hodnotu věcí si většinou uvědomíme, až když o ně přijdeme. Těch uvědomění zažíváme všichni v posledních týdnech víc než dost.
Jedním z nich je skutečný význam a potřeba živé kultury. Slovo kultura vzniklo z latinského “cultura”, což znamená “to, co je třeba pěstovat”. A když kulturu nepěstujete, tak strádá – stejně jako naše duše. Říká se totiž, že kultura je její potravou. Společnost, která se nemá kde a jak kulturně nasytit – může duševně vyhladovět. Strádat tak nebudou jen umělci, ale I my – jejich publikum. A zatímco supermarkety máme otevřené, kulturní stánky ne. Nestrádají tak pouze “konzumenti”, ale i samotní aktéři.
Někteří hudebníci, kapely, divadelní i taneční soubory, ale také galerie a další uskupení reagovali na současná opatření přenášením svých vystoupení na internetu. Hrají z obývacích pokojů, kuchyní, nebo přímo z divadel a hudebních klubů. Hrají a vystupují bez publika a součástí jejich vystoupení bývají často i sbírky. Na začátku karantény běžela kampaň, která vyzývala majitele vstupenek zrušených akcí, aby nevyžadovali vrácení vstupného, teď si dokonce můžete zakoupit v předprodejích vstupenky na NIC a podpořit tak “své” umělce.
Kulturní sektor bude tak jako tak po skončení vládních opatření patřit mezi ty nejpostiženější. Je totiž charakteristický vysokým procentem samostatně výdělečně činných osob, které teď zažívají existenční problémy. Nejde jen o samotné umělce, ale i přidružené profese, jako jsou osvětlovači, produkční a další obory, bez kterých se umělecký život v období “bez karantény” neobejde.
Umělecký průmysl je kreativní, a snaží se na současnou situaci reagovat velmi flexibilně. Veškeré snahy ale nenahradí plné sály, kluby, divadla nebo umělecké galerie. A proto bude potřebovat kultura pořádnou finanční injekci a pomoc.
A my bychom jí tuhle podporu měli tak trochu na oplátku věnovat. Umění nám totiž ve chvílích současné krize pomáhá zůstat pokud možno pozitivní. Čtěme knihy, choďme společně online do kina, do divadla, navštěvujme světové galerie, sledujme koncerty nebo taneční představení!
Zástupci hudební scény již vydali prohlášení s návrhy, jak by se měl stát a územní samosprávy k situaci postavit. Postupně se přidávají i další kulturní odvětví. Na regionální úrovni by bylo pro začátek dost podstatné přehodnotit podmínky přidělovaných grantů. Pokud se projekty neuskutečnily v plném rozsahu, rozdělené příspěvky za určitých podmínek ponechat. A co nejrychleji připravit nové dotační programy pro provozovatele kulturních stánků a uměleckých skupin. Pokud mají závazky k městu (například nájemné), nebo kraji, odklad nebo úplné prominutí by mělo být samozřejmostí.
Vždyť pro mnohé z nás je kultura v současné zvláštní době společenského osamocení jediným společníkem. Až to vše pomine, neměli bychom jí to zapomenout!