V posledních dnech, v souvislosti se zveřejněnými informacemi o finálním otevřením Krejcarovy lávky v Sokolově, začalo toto téma opět rezonovat společností. Samozřejmě se na její otevření všichni těší, přes všechny peripetie se stavbou samotnou, hlavně pak s odkládáním termínu jejího otevření. Původní termín dokončení měl být říjen 2021.

Samotná výstavba, průtahy a odkládání otevření lávky, ale nemá být tématem tohoto článku. Tím má být především solidarita samospráv vůči státu, v tomto případě Ministerstvu financí.

Celá věc se má tak, že stavbu jako takovou financuje právě zmiňované Ministerstvo financí, a to ve výši 100%. Na vrub města Sokolov tak šel pouze projekt. Je sice hezké, že to město bude stát „pouze“ projekt a technický dozor stavebníka, otázkou ale je, zdali byla takto megalomanská stavba lávky pouze pro pěší a cyklisty, skutečně nutná. Nevím přesně, kdo stojí za zadáním, ale přece nebylo nutné vyprojektovat poblíž historického centra města obří ocelovou stavbu, která vzhledově i zvolenou barvou připomíná spíše důlní zakladač k dobývání hnědého uhlí.

Asi všichni víme, v jaké formě jsou státní finance. Určitě to vědí i samosprávy. O to víc mě mrzí, že na státním dluhu se nemalou měrou podílejí právě obce, které bezmyšlenkovitě vyprojektují takové megalomanské akce z veřejných prostředků, protože přece „z cizího krev neteče“. Kdyby si město mělo postavit novou lávku a samo si ji financovat, jsem přesvědčen, že bychom se dočkali funkčního mostu, který by byl realizován mnohem dříve a za několikanásobně nižší cenu. Místo toho jsme ale „podojili“ stát a prohloubili tak státní schodek o dalších 70 milionů. Další věc, nad kterou mi zůstává rozum stát je fakt, že po této lávce, byť působí velice robustně, neprojedou vozidla rychlé záchranné služby, v případě potřeby. Průjezd kolem sloupu s nosnými ocelovými lany jsou cca 2 metry.

Dalším faktem je kvalita provedené práce. Nejenom, že rozdíl mezi původním a nejnovějším avizovaným termínem předání stavby činí 19 měsíců, ale kvalita některých prvků je opravdu žalostná. Tudíž i předání je nejisté. Dřevěná podlaha lávky pomalu chátrá a některá prkna jsou již dávno popraskaná. Zřejmě tím, že stavebníci po lávce jezdili těžkou zdvihací technikou. Ten kdo svařoval nerezové zábradlí asi zapomněl na správný technologický postup, takže se v brzké době asi setkáme na těchto svárech s korozí. Osazené zábradlí nelícuje téměř po celé délce lávky.

Otázkou tedy zůstává, jak důkladně pracoval technický dozor stavebníka, který si naúčtoval téměř 1,2 milionu Kč, které hradilo město. Stavba by se měla předávat koncem letošního května, ale vzhledem k množství závad na lávce to vidím spíše nereálně. Nebo si převezmeme prostě zmetek a smíříme se s tím. Hlavně, že se po letech dostaneme na druhou stranu řeky…