Když se řekne „Evropa“, co se mi první náhodně vybaví? Krajina vlaků, baroka a vějíře rozmanitých, ale většinou příbuzných jazyků. Krajina luk, polí, lesů, řek, velehor i mořských zálivů. Rozmanitost kultur, které bychom neměli zadusit uniformitou, ale vědomě o ni pečovat, aby se neutopila v obrazovkách. Co bych tedy viděl jako zásadní body, nad kterými by bylo dobré se v rámci budoucnosti Evropy zamyslet?

Výrazně větší rozšíření možností (ne)pracovních výjezdů do zahraničí i mimo studentská léta.

Pracovní zkušenost v zahraničí pro zaměstnání na všech úrovních může být obrovským posunem i otevřením očí. Zároveň bych pro všechny občany, nejen pro akademické pracovníky, nabídnul možnost tvůrčího cestovatelského volna (tzv. sabatikl) v délce několika měsíců, a to několikrát za život. Měli bychom dožívat s vědomím toho, že jsme zakusili vše, co bylo možné, nikoliv s lítostí, co vše jsme promarnili. Život máme všichni jen jeden.

Podpora dostupné veřejné dopravy napříč hranicemi a mnohem širší prezentace výhod stávajících možností.

Sám jsem náhodou zjistil, že lze vlakem dojet za několik hodin a pár stovek korun z mého domovského Lokte až do Francie, a málokdo je s těmito možnostmi obeznámen. Podpořilo by to vzájemnou sounáležitost evropských regionů i poznání vzájemné blízkosti, a navíc je to i ekologické.

Ochrana kulturní krajiny před jejím plíživým mizením a ničením.

Využijme existující bývalé průmyslové areály (brownfieldy) pro nové projekty, aby jsme předešli zastavování zemědělské půdy. S tím rovněž souvisí, že bychom si neměli již nechat líbit zneužívání levné pracovní síly ve střední a východní Evropě, které vede k výstavbě předimenzovaných průmyslových a skladových hal na okrajích našich měst a vesnic, což má svou sociální i ekologickou rovinu. I v našem kraji jsme si to nedokázali důstojně ohlídat, což můžeme názorně vidět v okolí Chebu, Ostrova a nyní i Nového Sedla.

Vážit si pomalosti, klidu a rozvahy jako protiklad všeprostupující honbě za rychlostí a efektivitou.

Žádné dobré dílo, myšlenka, zahrada či třeba „jen“ dobré jídlo nevzniklo ve spěchu. Podporujme iniciativy jako je Slow Food, což je hnutí, které vzniklo v Itálii a které se vymezuje proti trendu rychlého občerstvení (fast food) a dává si za cíl bránit regionální tradice, gastronomický požitek z jídla a pomalé tempo umožňující vychutnávat každou chvilku jak v rámci stravování, tak obecně v životě. Navíc prosazuje používání surovin od lokálních dodavatelů, vzdělává veřejnost v oblasti gastronomie a podporuje kulturu stolování, na které nahlíží jako na jednu z forem setkávání v rámci rodiny nebo jakékoliv jiné komunity. Hnutí také vnímá jídlo jako pojicí prvek nejen jednotlivců, ale také různých národů Evropy a potažmo celého světa. Podobné principy se stále více prosazují i v cestování či dokonce i v hudbě.

Mé poselství pro Evropu tedy zní: Zpomalme!