„Naše mládež miluje přepych, má špatné mravy, opovrhuje autoritou, nerespektuje starší.“ Leckdo určitě bude kývat nad tímto citátem hlavou. Že jsou ti mladí strašní a že za nás by se různé nepřístojnosti neděly. Ovšem vězte, že ten výše uvedený citát je 2500 let starý (údajně ho pronesl starořecký básník Isokratés). Jinými slovy, na přicházející generace si stěžujeme už od začátku lidstva. A přesto se země dále točí.
Je tedy pošetilé tvrdit, že dnešní děti jsou horší, než jsme byli my. Jsou zkrátka jiné. Zasazeni do jiného prostředí, do jiné situace s jinými možnostmi. A stejně jako mezi střední nebo starší generací jsou mezi nimi géniové, pracanti, lenoši a flinkové. O to víc mě mrzí snaha některých veřejných činitelů vytvářet generační střety. Vykopávat mezi generacemi příkopy a tvrdit, že mladí chtějí šikanovat a omezovat starší je ubohé. Snahou by vždy mělo být vytvářet takovou společnost, která myslí na všechny generace. A uvědomit si, že to budou vždy ti nejmladší, kteří prožijí v tom, co tvoříme, většinu svého života. Nelze se tvářit a chovat se, že po nás potopa.
Právě v těchto dnech spouštíme historicky první celokrajský parlament dětí a mládeže. Podle prvních ohlasů se nám přihlásili mladí z celého našeho kraje od 12 do 18 let. Snahou jejich setkávání má být akcentování problémů nastupující generace. Přiznám se, že i já, i když se nepovažuji za nejstaršího, občas koukám, jaké problémy by mládež řešila. Pochopitelně nepředpokládáme, že vyřešíme hladomor, chudobu nebo klimatickou krizi, ale hlas těch, co budou budoucnost utvářet, je důležitý v tom, že jim pomůže sepnout se s naším krajem a nebudou chtít po studiích zůstávat v jiných krajích, ale vrátí se tam, kde vyrostli.
Nebuďme stále pesimisté nad nastupující generací. A pokud nad ní lamentujeme, měli bychom se spíše zamyslet sami nad sebou. Jak se k ní chováme, jaké vzory děláme a jak myslíme na budoucnost. A snažit se, slovy sociologa Víti Jakoubka v podání Milana Šteindlera z filmu Vrať se do hrobu, aby „z nich nevyrostli stejný blbci jako jsme my!“