Vybrat jedno oblíbené místo v našem kraji není jednoduché a musel jsem se nad tím dlouho zamýšlet. Vzpomněl jsem si například na Medvědí pramen, kam jsme jako děti s rodiči pravidelně chodili na procházky opékat buřty. Další z možností byl také nádherný park u Ferdinandova pramene, kde se člověk může pro uklidnění duše brouzdat jen tak bosý trávou a na nic nemyslet. Nakonec ale byla volba jasná. Pro mě je tou hlavní srdcovou záležitostí jednoznačně hlavní lázeňská kolonáda v Mariánských Lázních s nádhernou dominantou – zpívající fontánou.

Na fontánu jsem se chodil dívat už jako malý a i v současnosti si tam rád zajdu pročistit duši vždy, když na mě pracovní stres a rychlé životní tempo začínají doléhat. Když se kolem fontány shromáždí mí spoluobčané a návštěvníci města a zazní první tóny Vltavy od Bedřicha Smetany, nedá se ten pocit srovnat s žádným jiným. Je to jakási směs dojetí, radosti a hrdosti na naše krásné město a naší krásnou vlast. V tu chvíli člověk cítí, že ať už má jakékoli starosti, alespoň na těch pár kouzelných minut jsou zapomenuty.

Některé skladby jsou v repertoáru pevně zakotveny. Jedná se samozřejmě o Hudbu pro fontánu od Petra Hapky, již zmíněnou Smetanovu Vltavu nebo Vivo per lei od Andrea Bocelliho, což je jedna z mých oblíbených písní. Část repertoáru se ale každoročně obměňuje a letos jsme jako poctu Karlu Gottovi zařadili také skladby Být stále mlád a Srdce nehasnou.

Překvapením zejména pro mladší ročníky určitě bude stáří fontány, respektive to, že je jí pouhých 34 let. Pochází z roku 1986 a postavena byla podle návrhu architekta Pavla Mikšíka.

<embed alt="" embedtype="image" format="left" id="3163" />