Každý, kdo v posledních týdnech projížděl centrem Sokolova, si jistě všiml, že zde komunikace na několika místech procházejí opravami. To kvituji, jelikož některé byly již v opravdu žalostném stavu. Dokončen již byl nový přechod pro chodce v ulici K. H. Borovského u bývalé Vojenské správy, kde bylo přecházení hazardem se životem. Na několik týdnů se tak ale celá komunikace uzavřela a objízdná trasa vedla ulicemi Karla Čapka a Pionýrů.

Ulice K. H. Borovského je hlavní tepnou města, která do centra přivádí veškerou dopravu z dálnice. Dopravní situace byla v těchto místech v některých časech tak hustá, že se tvořily velké kolony. Bohužel po celé délce této objížďky, nebyl zřízen ani jeden dočasný přechod pro chodce. Občané zde žijící, tak byli vystaveni velkému nebezpečí při přecházení komunikace.

Dalším krokem byla oprava autobusové zastávky a křižovatky v ulici Boženy Němcové u Komerční banky. Opravoval se i přechod přes tuto ulici, který byl rovněž zavřený několik týdnů. Opět bez náhrady. Docházelo tak k situacím, kdy lidé kličkovali mezi stavbou a projíždějícími vozidly.

Ulice Boženy Němcové byla následně uzavřena, a to ve skoro celé své délce. Jedna z objízdných tras vedla ulicemi Hornická, Bratislavská a Slovenská. Razantně se zde tak zvýšil provoz a dokonce zde začaly projíždět autobusy v obou směrech. Už když se zde potká autobus s osobním vozidlem, jsou místa, kde se dá jen obtížně vyhnout. To by ale nebyl až tak velký problém.

Po celé délce této objízdné trasy, tedy od křížení ulic Sokolovská a Hornická kk bývalé transfúzní stanici nebyl zřízen ani jeden přechod pro chodce. I bez této objížďky je přecházení silnice v místě u nemocnice téměř ruskou ruletou.

Všechny tyto akce byly z bezpečnostního hlediska naprosto nezvládnuté. Ve všech případech bylo investorem město, takže tyto situace situace jdou právě za vedením města Sokolov. Jestli je to personální krizí na úřadě, o tom se dá jen spekulovat. Stejně jako o tom, proč ona personální krize na úřadu vznikla, jak dlouho trvá a má-li vůbec nějaké pomyslné “světlo na konci tunelu”. Ale o tom snad zase někdy příště.