Informace šířící se z vedení sokolovské radnice jsou více než zavádějící. Změnou horního zákona město o peníze nepřijde. Ve skutečnosti dojde k podstatnému navýšení výběru, který bude muset těžební společnost zaplatit. Není nám tedy jasné, jestli vedení města hájí zájmy Sokolova a jeho občanů nebo zájmy Sokolovské uhelné.

O co v návrhu jde? O poplatek z dobývacího prostoru. Ten platí firmy za to, že těží suroviny (obecně u nás platí zásada, že “vše, co je v zemi, patří státu”), byť vlastním pozemku. Stát tedy po těžařích chce pár set korun (doslova) za každý hektar, ve kterém se těží. I třeba jako kompenzaci za poškozenou krajinu.

Tento poplatek jsou u nás historicky velmi nízký, 26 let se neměnily (jen si vzpomeňte kolik co stálo v roce 1994) a za minulý rok se celostátně vybralo pouhých 88 milionů korun, které pak byly rozděleny státu, krajům a obcím. Návrh Mikuláše Ferjenčíka předpokládá jejich navýšení o 793 milionů, tedy desetkrát více. Tento poplatek zůstane obcím, v jejichž katastru se těží.

Další změnou je způsob výpočtu poplatku za vytěžený nerost (opět, všechno v zemi patří státu). Ten je doposud pevně stanoven a činí pár korun za tunu uhlí. Nově by se měl počítat z tržní ceny a lze ho tak přirovnat třeba k DPH.

„Uhelné regiony trpí vlastně hned dvakrát. Jak dopady samotné těžby na okolní krajinu, tak i samotným spalováním uhlí spojeným s emisemi mnoha znečišťujících látek. I proto musí mít hospodářsky nejzaostalejší regiony postižené takovými dopady adekvátní kompenzace. Nejen díky tomuto konkrétně navrhovanému navýšení poplatků za těžbu, ale například i z příjmů z emisních povolenek, který jsme s Piráty ve Sněmovně taktéž navrhovali,“ dodává poslanec za Karlovarský kraj Petr Třešňák.

Popsané návrhy mají jasně pozitivní efekt pro obce, města i stát. Samosprávy o nic nepřijdou. Dojde k narovnání letitého nepoměru, kdy většinu pozitiv z těžby má firma a negativa neseme my všichni.