Před třemi lety se bývalý český premiér nechal slyšet, že náš kraj je „úplně nejhorší, historicky ve všem“. Tu větu každý z nás slyšel už nesčíselněkrát (a stejně často ji sám v nějakém kontextu použil). Některé mé kolegyně a kolegové se v ní neustále nihilisticky vyžívají v tomto sloganu a mají ho jako argumentační hůl, kterou neváhají mlátit kolem sebe. Přesto mě tváří v tvář při setkání s nastupující generací velmi příjemně překvapilo, jak berou Karlovarský kraj za svůj a vnímají ho jako region plný příležitostí.

Nepovažuji se za nejmladšího, dalším životním milníkem bude padesátka, ale přesto jsem v rámci rady (i zastupitelstva), hluboko pod věkovým průměrem. To nepovažuji za nejšťastnější. Političtí zástupci by měli odrážet celou populaci – názory, pohlavím i věkem. Někteří z nás se v zaběhnutých schématech pohybujeme tak dlouho, že často nejsme schopni vidět za roh, uvažovat nad problémy alespoň trochu originálně. Postoje těch, kteří budou mít náš kraj za několik málo let na bedrech, je tedy důležité alespoň vyslechnout. Bylo by nesmírnou chybou je podceňovat, ignorovat je, či se jim dokonce vysmívat.

Mezi současnými středoškoláky je pochopitelně stále převládající touha náš kraj opustit. Ale stále častěji se objevuje, že po studiích, či získání zkušeností doma i v zahraničí, by se rádi vrátili tam, kde vyrostli. Cítí sounáležitost se svou domovinou, a i když si často o situaci v regionu neváhají dělat legraci, jejich hrdost je mnohem větší než třeba v mojí generaci.

Nicméně není to automatické. Náš kraj musí umět nabídnout kvalitní životní podmínky ve všech směrech. Zkusme pro jednou nebýt věční mrmlalové, kteří pořád něco říkají, ale pokusme se vnímat Karlovarský kraj jako region plný možností. Tím totiž doopravdy je.