Letošní Den studentstva a Den boje za svobodu z let 1939 a 1989 jsem se vydala prožít v Praze, stejně tak jako další tisíce lidí, kteří si na Národní třídě či Albertově a později i na Václavském náměstí na Koncertě pro budoucnost připomněli, co pro společnost i pro mě osobně připomínka událostí 17. listopadu znamená.
Zapálila jsem svíčky, vyslechla si Modlitbu pro Martu a pak se ve velmi hutném davu přesunula do Národního divadla na předávání Cen Paměti národa. Měla jsem čest zúčastnit se i setkání příznivců Paměť národa ve foyer Národního divadla.
Zahájili ho Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum, o.s., a předseda kolegia Paměti národa Jan Dobrovský. Význam 17. listopadu a příběhů pamětníků zdůraznili ve svých pozdravech také předseda Senátu Miloš Vystrčil a prezident Petr Pavel. Tento slavnostní akt se konal (pokud se nepletu) podvanácté a účast prezidenta byla historicky první.
Ceny převzaly osobnosti, které vzdorovaly nacistům, komunistům či ruským okupantům - český disident, dvě slovenské ženy pronásledované komunistickým režimem, Češka vězněná gestapem a ukrajinský pravoslavný kněz. Ocenění každoročně uděluje společnost Post Bellum pamětníkům zlomových momentů minulého století, letos ho rozšířila i na hrdinu současného dění. Byl to velmi silný a emotivní zážitek.
Nejsilnějším okamžikem byl však moment, kdy téměř po 20 letech v Národním divadle zazněla fanfára z Libuše a do prezidentské lože vstoupil ten, pro něhož je určena. Přímo do prezidentské lože jsme neviděli, ale viděli jsme tam, kde seděla Dagmar Havlová, která okamžitě při úvodních tónech jako první z celého divadla povstala.
Krásná symbolická tečka za 17. listopadem 2023.
#dikyzemuzem